Plemeno
Před domestikací byly čivavy nejspíše divokými psy, kteří obývali brlohy v zemi. I dnes mohou majitelé čivav pozorovat, že psi se rádi uvelebí v každém koutě a skulině.
Původ plemene je nejasný. V podstatě existují tři teorie o jeho vzniku. Pro žádnou z těchto teorií ale neexistují jednoznačné doklady. Plemeno lze také velmi obtížně přiřadit k nějaké běžné a dobře definované skupině plemen psa domácího. Pokud se podíváme na stavbu těla, můžeme vypozorovat znaky, jež ukazují na příbuznost s čínským chocholatým psem a mexickým naháčem.
V současné době nám jsou známy tři teorie původu.
První teorie více
Druhá teorie více
Třetí teorie více
Která z těchto tří diskutovaných teorií je pravdivá, dnes už asi nezjistíme. Pravdou je však to, že na přelomu našeho století se stalo Mexiko cílem mnoha turistů ze Spojených států amerických, kteří si přiváželi domů malé psíky jako suvenýry.
Plemeno mělo různé názvy, například - mexický chrteček, arizonský pes, Chihuahuanský teriér.
Chovatelům v USA se podařilo upevnit typ a mezinárodní kynologická organizace FCI pak uznala standard pro plemeno čivava roku 1942.
Která varianta byla původní?
Mnoho chovatelů a majitelů čivav se také často zabývá otázkou, jestli krátkosrstá varianta čivavy byla původní.
Někteří chovatelé se domnívají, že tomu tak skutečně bylo, a že k vyšlechtění dlouhosrstého psa byli použiti papilloni a trpasličí špicové. Na přikřížení těchto dvou plemen ukazují typy, které se i dnes stále ještě vyskytují ve vrzích čivav.
Především v Německu v padesátých a šedesátých letech údajně čas od času byli do chovu přikříženi papilloni a trpasličí špicové.
Jiní chovatelé jsou toho názoru, že již na přelomu tohoto století přišli dlouhosrstí psi z Mexika do USA. Poukazují na psa CARANZA, což byl červený dlouhosrstý pes, kterého z Mexika do USA přivezl pan Owen Wister. CARANZA je považován za jednoho z nejdůležitějších zakladatelů chovu čivav v USA.
A jak tedy byla vyšlechtěna krátkosrstá varianta? Údajně přikřížením manchesterského toy teriéra ke krátkosrstým odchovům, které se vyskytovaly ve vrzích dlouhosrstých čivav. Ve své podstatě není spor o to, zda původní čivava byla krátko- nebo dlouhosrstá, důležitý. Primitivní plemena jsou v horkém klimatu zpravidla krátkosrstá, ve vyšších oblastech s velkými výkyvy teplot jsou často plně osrstěná. Můžeme proto vyslovit domněnku, že u trpasličího aztéckého psa se vyskytovaly podle oblastí oba typy osrstění.
Dnešní čivava je jako kulturní plemeno nejmenší formou psa domácího na světě. Kohoutková výška činí 16 až 23 cm, tělesná hmotnost je uváděna v rozmezí od 500 gramů do 3 kilogramů. Zvláštní název plemene je odvozen od stejnojmenného zeměpisného názvu mexické provincie Chihuahua (čte se čivava).
(úryvek z chovatelské příručky ČIVAVA)
